Navazování přátelství v dospělosti

Ester Hochmanová

V dospělosti je stále těžší navazovat nová přátelství, a o to víc si vážím těch, která mám, přátelství s mými kamarádkami jsou pro mě ta nejcennější.

Bohužel žijeme v systému, který často podporuje soutěživost a vzájemné poměřování žen, přičemž úspěch bývá definován mužskými standardy.

Už jen to, že tyto stereotypy společně překonáváme – navzájem se podporujeme, fandíme si a aktivně pomáháme, odlišuje ženská přátelství od ostatních a dodává jim hlubší smysl. Probírání společných zkušeností a otevřené sdílení pochybností vychází z potřeby vzájemné podpory v patriarchální společnosti, která nás dlouhodobě utlačuje a zpochybňuje naše zkušenosti. Už jen slyšet, že někdo jiný zažívá stejné [negativní] pocity z podobných zkušeností může být ohromně léčivé.

Můžu se spolehnout, že přítelkyně mě vyslechnou a pochopí namísto odbytí a bagatelizování.

Holkám se často vytýká, že se baví jenom o vztazích. Ano, o tématu, které definuje většinu naší existence. Nemám teď na mysli jen romantické vztahy, ale vlastně jakákoliv.

Často redukujeme lásku na dva zjednodušené typy: romantiku a přátelství. Jenže přátelství je termín, který dle mého názoru zaštiťuje nespočet vrstev: mamka s dcerou (snad nejkomplikovanější vztah co existuje), kamarádi ze základky, přátelé z Erasmu (kapitola sama o sobě), sourozenci, rodinní přátelé, a pak jsou tu samozřejmě neplatonické vztahy, randění, manželství.

Všechny vztahy jsou unikátní, mají jinou intenzitu a jsou odlišně náročné a vyžadují jinačí pozornost. Upřímnost beze strachu ze souzení nám umožňuje prohlubovat connections skrze zranitelnost. V girlhood vzniká pouto, které nevychází z konkurence, nýbrž z pochopení a sesterství.